Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dobrák Lord

7. 4. 2015

Lord se k nám dostal z obce Velichov u Žatce. Jako poslední a nejslabší štěně z vrhu. Majitel nám je rád daroval - bez průkazu původu. Zpočátku byl spíš vystrašeným tajtrlíkem, pejskem pro zasmání. Splňoval všechny znaky německého ovčáka, jen uši … víc než rok mu každé viselo na jinou stranu (žádná velká paráda). Zcela nevědecky jsem mu je začal podlepovat kartónem a náplastí a … povedlo se. Nakonec je nosil hezky rovně nahoru, jak se sluší na správného vlčáka.  Lord byl zodpovědný hlídač. Celý život prožil u nás volně na zahradě a za svou volnost byl vděčný. Do kotce putoval jen občas na chvíli, když přišel někdo cizí na návštěvu. Spal venku pod širým nebem, boudu v kotci využíval minimálně. V té době jsme chovali spoustu užitkových zvířat ve vyhrazeném prostoru části zahrady – velké hejno drůbeže, králíky, čuníky. Lord brzy pochopil, že co je doma, to se počítá J.  Neublížil žádnému z nich. Pokud se do jeho blízkosti dostala malá kuřata, natáhl se na sluníčko a nechal je po sobě dokonce poskakovat a přelézat. Ze svého „rajónu“ vyháněl jen cizí kočky a to, co na zahradu zjevně nepatřilo.

Přebíral dobrovolně na sebe naše vlastní starosti v době, kdy se nám narodila dcera. Jeho hlídání kočárku s mrňousem na zahradě bylo příkladné. Štěknutím pod oknem spolehlivě hlásil každý pohyb, každou nejasnost. Miloval procházky údolím Ohře nebo Liboce, které v něm občas nastartovaly lovecké pudy. Musel jsem mít jistotu, že široko daleko není žádná vysoká, než jsem jej pustil volně. Velké uznání si v rodině získal vyhnáním zlodějů, když se pokusili v noci vloupat do našeho domu. Bohužel naši sousedé takové štěstí neměli. Lord z toho ale vytěžil. Brzy si někteří  z okradených pořídili velké psy a Lord měl postupně za okolními ploty nové kamarády. Cítil se šťastně a my z něj měli radost.

Starosti však přišly asi v sedmi letech věku. Začaly se u něj postupně objevovat záchvaty se stejným průběhem jako u lidí – epileptiků. Veterinář skutečně diagnostikoval epilepsii a předepsal natrvalo potřebné léky. Záchvaty nebyly časté a trvaly krátce, avšak s nehezkým průběhem (ztráta stability, silné křeče, pěna u huby, apatie k okolí). Po pár minutách vždy pominuly a Lord byl opět několik měsíců, nebo týdnů fit a spokojený. V průběhu dalších dvou let se intervaly mezi záchvaty začaly zkracovat. Přicházely stále častěji. A s nimi i rozhodnutí těžké pro každého páníčka – určit hranici, kdy už pes vnímá příliš své trápení a pomoci mu odejít důstojně.  Přišel poslední víkend s Lordem a pak už zůstaly jen krásné vzpomínky. Až příliš pozdě jsem si uvědomil, že Lorda nemáme na žádné fotografii. Zachovala se jen jediná.

Petr

lordret.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář