Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chuck dospělákem

17. 11. 2015

Čas běží. Nejen nám dospělým, ale i zvířátkům, co žijí po našem boku a dodávají nám energii a moře lásky, kterou se jim snažíme oplácet laskavou péčí.

Ani u nás to není samozřejmě jinak, protože naši rodinu provázejí zvířátka po celý život. Mě dokonce už od dětství. Poprvé jsem přišla do styku se psem jako malá čtyřletá, kdy jsme měli velkého a laskavého vlčáka, kterého jsem milovala. Mohla jsem s ním dělat cokoliv, nikdy mi neublížil. Nicméně jednoho dne se stalo, že jsem ho krmila, a špatně se sehnula u jeho misky. A jak se tak otočil, chytil mordou můj dětský ret a samozřejmě mi ho roztrhl. Jejda to bylo krve a toho divení! Když mě přivezli na pohotovost, už mě nešili, prý bylo pozdě, a tak to nějak samo srostlo. Musím říci, že ale moc šikovně, protože dnes není nic vidět. Jen v okamžiku, kdy používám rtěnku, musím trošku improvizovat, aby byly rty souměrné. Když říkám trošku, tak myslím opravdu malinko.  Děda vyváděl a hned by psa utratil, ale já už jako malá jsem byla velice bojovná a nic takového jsem nedovolila. Vzpomínám si, že jsem si vlezla k němu do boudy, a nevylezla dříve, dokud všichni neslíbili, že se Bojarovi nic nestane a nikdo mu neublíží! Ale to jsem odbočila od tématu, což nebylo úmyslem.

I náš Chuck dosáhl 1.11.2015 prvního roku od narození, a tak jsme to patřičně oslavili i s dortem, to dá přeci rozum. Že byl z pribináčku a s piškoty, to bylo jen dobře. To má ten jeho mlsný jazýček moc rád. Nadělila se i nějaká ta hračka, ale ty nervy, než se vybrala, to si neumíte představit. Nakonec Chuck dostal pěknou jedovatě fialovou žížalu, která má zespodu dírky, do kterých se vkládají mňamky. No a já mu do toho cpu jeho granulky. Přátelé, to je vám taková zábava - sama žasnu, jak se mu to líbí! Nenechá ji na pokoji, dokud tam zbude byť jen jediná granulka, a to i v té nejmenší dírce, o které bych nikdy nevěřila, že ji dostane ven. Je to prostě pašák.

12204075_1515237312128477_2027158195_o.jpg

Kromě jiného, že nám dospěl do jednoho roku, rozhodovali jsme s Petrem současně o jeho další (v uvozovkách řečeno) existenci. Protože je velice krásný, nejen stavbou těla, kukučem a hlavičkou, o srdíčku a povaze nemluvě, rozhodli jsme se, že ho také uchovníme. To samozřejmě přináší prověrky, které provádí klub. A proto jsem ho přihlásila na bonitaci, která se konala 14.11.2015, v hotelu DUO Praha. Byl odborně vyšetřen, prohlédnut a změřen, vše náležitě a s patřičnou důležitostí. A výsledek?  No přeci na výbornou, vše je tak, jak má být. Přeloženo: zkus nůžkový, obě varlátka na místě, krásná srst a mandlové oči. Důležité je také vyšetření patel - u nás PL 0/0, chovný!!! Takže jsme mu doma pogratulovali, samozřejmě se sešlo také mnoho upřímných gratulací nejen od páníčků jeho rodičů, ale od všech našich přátel a jejich zvířecích mazlíčků. A co se tím změnilo? No přeci - je to už velký chlap (i když na holky si musí počkat do svých14 měsíců). Ale jinak je to kabrňák a začneme shánět nějaké nevěsty. A že jich po světě běhá. I když, budou to právě ony, které si ho budou vybírat. A tím začíná nová kapitola jeho sexuálních zkušeností. No a co to znamená pro mě? Přeci další kapitolu vážení, do našeho povídání....

Iva

12236458_1520739711578237_1054483983_o.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář