Jdi na obsah Jdi na menu
 


Riuška

12. 9. 2015

Já Riuška, jsem špicka malá s PP, mám 24. měsíců a zaplnila jsem prázdné místo po své předchůdkyni Lejdynce.

Jak to tak pozoruji, tak velice úspěšně, protože panička je usměvavá, trpělivá a starostlivá (někdy by mě láskou snědla, ale to se dá vydržet smiley, protože je to jinak velice příjemné. Jo a taky jsem pořád někde na výletě!

 

Moji páníčci přede mnou měli slečnu jménem Lejdynka, kterou nesmírně milovali.
V době, kdy dosáhla necelých 11ti let, tak velice onemocněla a ve velmi krátkém čase na to se s ní museli rozloučit.

Bylo to velice těžké, hlavně pro moji milovanou paničku. Moc se jí po Lejdynce stýskalo, a špatně to všechno snášela.

Dům zel prázdnotou, nikdo nepoňafával, nikdo nikoho nevítal, nikdo nekrámoval, ale taky se nikdo nemazlil. A tak se pán domu rozhodl, že toho bylo už dost, že už to nechce znovu zažít a zpečetil své rozhodnutí tím, že již žádný pejsek nebude! (Špatné rozhodnutí samo sebou, že ?....)
Zůstali a vydrželi celé  tři roky bez pejska a byli s tím smířeni. Moje panička ale stále nemohla zapomenout. Neustále podstrojovala ostatním cizím pejskům a musela každého pomuchlat. A tak to šlo po celou tu dobu.
Jednoho dne se však panička dozvěděla velmi špatnou zprávu o svém zdravotním stavu. Bylo to všechno špatně, ale co teď. Uzavírala se do sebe, žádná radost, nic, jen prázdno. Její dvě kamarádky (ještě, že je má) se na to již nemohly dívat a přemluvily mého páníčka, aby honem obstaral nějakého pejska (to jako mě :-)), aby panička nepřemýšlela o sobě a netrápila se, ale měla jiné starosti
(to jako se mnou, že ...).
A tak páníček usedl k internetu a našel inzerát z okolí Kladna. Zavolal tam a ráno se vyráželo. Bylo to 300 km, ale moc se na mě těšili.
V mém rodném domě jsme byly dvě. Já a má sestřička Rea, ale tu si chovatelka chtěla nechat do chovu. No a tak se stalo, že si teda odvezli mě. Jo to vám řeknu, že si v té euforii ani nevšimli, že nejsem trpasličí špic, jak se původně domnívali a přáli, ale, že jsem špicka malá!

 

                        ria.jpg


Nebyla to ale vina chovatelky, ale páníčků, protože v tom zápalu boje to jaksi přehlédli...! ( No zaplať pán bůh, jinak tu nejsem)
Uteklo již krásných, dlouhých a příjemných 24 měsíců pobytu u mých milujících páníčků a jsem velice šťastná a spokojená. Panička říká, že jsem veliké torpédo, ale nedala by mě za nic na světě. Trpaslík nebo malá, jsem toho času právoplatnou členkou naší rodiny.
Stejně si myslím, že jsem to já, kdo je vůdce naší smečky.

 

                                         ria2.jpg


Tak to je ve zkratce můj příběh. Všem posílám čeníškovou, vaše spokojená Riuška.

Danka

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Poděkování

(Dana, 17. 9. 2015 16:52)

Děkuji milá p.Ivuško za napsání mého příběhu o Riušce je to krásné a výstižné.

Dana

Re: Poděkování

(Iva a Petr, 17. 9. 2015 19:10)

Rádo se stalo