Jdi na obsah Jdi na menu
 


S pejsky na vodě VI.

26. 7. 2017

     Sneek opouštíme až po poledni. Holky obíhají dopoledne krámky a doplňují zásoby. Poplujeme venkovem až do večera, nebude čas na zastávky. S pejsky zatím dělám delší vycházku, ať se vyběhají a unaví. Po obědě odrážíme loď. Plujeme zpět přes Ijlst, za městečkem chceme opět na sever – cílem bude tentokrát Bolsward.

01-dsc_1475.jpg

Pejsci klimbají v kajutě. Chvíli manévrujeme proti větru před prvními mosty za Ijlstem, za pár minut končí polední pauza mostaře, načasovali jsme to dobře. Dávám info Honzovi a Ivě, celou cestu bude menší hloubka a všechny mosty budou užší na proplutí. Obejdu celou loď a z paluby ještě zkontroluji uvázání a správné nastavení všech fendrů (pro jistotu). První dvojice mostů se hezky synchronizovaně zvedá, jdeme do toho. Za mosty kvůli nám otočí i vlakové koleje umístěné přes kanál na mohutné točně, no to jsem blázen – mají to tady hezky vymakané!

02-dsc_1535.jpg

Čeká nás rovina, čím blíž k mořskému pobřeží, tím silnější vítr. Kanál se v krajině klikatí jako stříbrný had uprostřed syté zelené barvy. Pokud jsme přídí proti větru, není problém. Když však kanál zahne, rázem máme vítr z boku. Ale Iva se s tím dokáže poprat. Opět si předáváme kormidlo, každý vybrušuje svůj styl. Okolo jsou samé pastviny, kam až člověk dohlédne.

03-dsc_1557.jpg

     Slabinou krajiny je nedostatek porostu. Přemýšlím, proč ve Frísku alespoň v návětrných zúženích kanálů, nebo před mosty, nejsou u břehu vysazené stromy. Přece by zpevnily promočené břehy a současně by fungovaly jako větrolamy. Možná je zemědělcům líto vzdát se pruhu louky, anebo nechtějí investovat práci do jejich prořezávání, kdo ví... proplouváme jen pár vesnic, každou vede silnice a tedy i zvedací most. U každého mostu je Iva docela nervózní. Jak bude reagovat obsluha? Nechá nás ve větru čekat, nebo nám vyjde vstříc? Ne u každého mostu je možné se v nouzi alespoň vyvázat. Mezi mostaři zaznamenáváme rozdíly. Někteří nám přesně "nahrávají" na naše manévry, takové velmi srdečně při průjezdu zdravíme, a u jiných (naštěstí je jich málo) mám pocit, že i když nemají na silnici žádná auta, schválně zdržují, aby nám pocuchali nervy. Honza si zkouší také most. Zvyšuje tah motoru proti větru, aby loď udržel v rovině, nakonec škrtne naštěstí jen fendrem na levoboku o svodidlo mezi pilíři. Fendr nás šikovně odrazil a až později zjišťujeme, že máme v laku přece jen ťukanec. Blíží se Bolsward a doháníme tři větší lodě. Rychle porovnávám své satelitní mapky s plavební mapou. Jestli vplují všechny prvním mostem do městečka, bude nejisté, jestli se na krátkém molu dokážeme všichni vyvázat. Není tam moc místa. Rychle se rozhodujeme pro náhradní variantu. Do Bolswardu neplujeme - cílem bude Makkum přímo na pobřeží! Takže další hodinku plavby (nakonec z toho byly hodinky dvě).

05-dsc_1533.jpg

     Stáčíme se na jih, kanál se ještě více zužuje, ale vítr máme tentokrát v zádech (ušetříme za palivo). Vykouklo sluníčko a nastala pohoda. Dáme si na kuráž panáčka i kafíčko, máme štěstí na hezké vesničky i šikovné mostaře. Míjíme větrné elektrárny, všichni nadšeně fotí. Neplaším zbytečně informací, že za chvíli prudce zahneme doprava na západ s plným větrem do boku pod ten nejužší a nejhloupější most, který nás mohl vůbec potkat.

04-dsc_1556.jpg

Není zbytí, v Tjerkwerdu přiznám barvu a rychle Ivě i Honzovi vysvětluji, co přijde, a jak to uděláme. Na diskusi není čas. Iva zpomalí a doplouvá pomalu kolem stromů na pravoboku, které nás chrání před větrem. Jdeme s Honzou každý na své místo, vynořuje se odbočka. 20metrů dál na nás vykoukne most, na němž teď jezdí auta, jedno za druhým. Jediný pilíř na vyvázání již obsadila jiná menší loď, kterou zahlédneme na poslední chvíli. Stromy končí, naplno se do nás opře zprava vítr, současně zaregistruji, že konečně na silnici padají závory, most se dá za okamžik do pohybu. Iva zvyšuje tah, musí na místě loď otočit proti větru i mostu o 90 stupňů. Vítr nás však nemilosrdně tlačí na vrbičky na levoboku. Šoféři se na silnici musí velmi dobře bavit. Honza nejprve na přídi zapřený bidlem o břeh, já na zádi objímám vrbičku na kraji břehu, pak ceduli s nápisem "Danger", kterou dal nějaký trouba na kovové tyčce do vody těsně před břeh. Blbče, nezapomeň se včas pustit - jinak tě tu nechají (běželo mně hlavou). Honza byl solidární a objal si také svou vrbičku! Že jsme raději nezůstali u naší kliniky ve Sneeku! cheeky

Ovšem vážení pozor! My jsme to dokázali!!! Skutečně jsme loď s Honzou znovu odrazili a ta moje šikovná ženská otočku vytáhla proti větru na plný tah a na výbornou a dokonce proplula úzkým prostorem mostu v té nejdokonalejší přímce! Mostař čučel, šoféři také a my se konečně kilometr za mostem rozesmáli. "Už mi nic neříkej o mostech, nebo tě příště zabiju!" ventilovala své pocity Iva. Ale uznala, že tenhle zážitek byl lepší, než skok padákem. Až mnohem později jsme zjistili, že o tyčku s cedulí "Nebezpečí" jsme tentokrát na levoboku utržili už druhý škrábanec do laku (velký jako dětská dlaň). Zaplať pánbůh poslední. Při vracení lodi jsme byli za dvě malé kosmetické vady "odměněni" poplatkem 75éček navíc crying

Zbývajících 8kilometrů do Makkumu jsme se už jen prali s protivětrem, který ještě více zesílil a rozhodl se, že takhle tedy ne, že nám pěkně nafackuje a nic tady nebude zadarmo. Když jsme vpluli posledním mostem do městečka, nechal toho a jako mávnutím proutku ve velmi krátké době ustal. Vrtěl jsem hlavou se slovy "tohle nám opravdu nikdo neuvěří".

07-dsc_1582.jpg

Makkum je jasná srdeční námořnická záležitost. Zdálo se mně, že i ženské jsou tady robustnější a mají houpavou chůzi. Střed městečka velmi hezky upravený, romantické prostředí historických domů okolo kanálu, nic přehnaně velkého, hospůdky, ochotní lidé.

08-dsc_1579.jpg

dsc_1589r.jpg

Za zdymadlem a hrází chráněná zátoka, do které míří z moře na noc veliké plachetnice a fregaty. Parádní večerní procházka po hrázi s ovečkami, pak na lodi mňamka a český chmel. Před spaním ještě nizozemské popěvky z obrovské pramice plné "bab", která proplouvala okolo nás sem a tam sotva metrovou dírou pod zavřeným mostem u vjezdu do města. Ženské měly radost, že při každém průjezdu musí zalehnout na palubu, aby nepřišly o hlavu. A pak že Holanďané nemají smysl pro humor...

06-dsc_1584.jpg

No jo, pejskům už padají oči, za chvíli budou počítat ovečky. To jsem zvědavý, co nás potká zítra.

Petr

09-dsc_1711.jpg

09-dsc_1594.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář