První výstava
DEN PRVNÍ
Jak jsem avizovala, den "D" nadešel a konal se ve Zbraslavi u Brna. Dne 16.5.2015 to byla Speciální výstava a 17.5.2015 pak Klubová výstava KCHŠ. Náš miláček soutěžil ve třídě dorostu - to znamená do 8 měsíců věku. Byli jsme s Petrem napnuti jako struny a modlili se, aby to neskončilo fiaskem. I když jsem přistoupila na filosofii Petra - jedeme bez očekávání, jak se říká "na kukačku"! První den výstavy začal a my byli na startu velice zvědaví, jak se náš "milouš" bude v kruhu chovat. Chuck byl z nové situace docela rozladěný.
Poprvé zavřený v kleci (byť pohodlné a prostorné), spousta jiných uštěkaných pejsků okolo a navíc vůbec nevypadali jako ti doma. Párkrát jsme si to před startem vyzkoušeli. Zdálo se, že by to mohl zvládnout. V okamžiku, kdy na nás přišla řada a naše číslo bylo vyvoláno, tvářil se jako Bůh. Ničím neohrožen. Předvádění v kruhu jsme zvládli. Neříkám, že na jedničku, ale zvládli.
Cílem všeho snažení je hlavně posudek, který hovoří o celkovém stavu zvířete. Hodnotí se tvorba kostry, celkový postoj, způsob chůze, také vývoj chrupu. Žádoucí je, aby pes měl nůžkový zkus. A zde vyvstala první "prekérka" - Chuck nechtěl ukázat zuby. Nejdříve po dobrém. Panička to zkoušela, ale nedařilo se! Protože první den byla posuzovatelem paní Ludmila Pavlíková, zakladatelka KCHŠ a žena stojící u zrodu toho všeho, byli jsme v dobrých rukou. I když musím říci, že pro Čakouše to byla docela drsná zkušenost. Neboť paní Pavlíková se s ničím nepáře... Položila "milouše" pěkně na lopatky a i přes jeho velmi statečný odpor, se mu zkrátka do té tlamičky mrkla. Jo vážení, "milouš" z toho měl dokonce trochu "bláta na hřišti", ale jinak to bylo O.K. A výsledek? Ocenění VN1 (pro laika - velmi nadějný jedinec). A my (tedy Chuck) jsme si odnesli první cenu. Bože, byla jsem v tu chvíli na něj pyšná. Veliká radost, že naše děťátko uspělo. A jak se říká, jaký začátek - takový konec.
V domnění, že je vše, jak má být, jsme si nepřipustili myšlenku, že by zítřek mohl být jiný. V poklidu jsme večer zabalili a odjeli spokojeni a unaveni do hotelu, abychom si odpočali na následující den. Celou dobu bylo krásné, slunečné a velmi teplé počasí. My byli opálení, milouš spařený jak bukvice a byl rád, že se může ochladit na studené podlaze pokoje. Mimochodem v noci spal jako zařezaný a vůbec nevěděl o světě.
DEN DRUHÝ
Příštího dne ráno, snídajíce za pochodu, sbalili jsme vše potřebné a přemístili se opět na výstaviště. Abychom dokončili to, co jsme začali. Dnešní den byla posuzovatelkou paní Izabella Krakowska-Salamon (PL), velmi příjemná a distingovaná mladá dáma. Působila klidným a milým dojmem, takže jsme zůstávali v pohodě. Doufajíc, že i tento den proběhne stejně dobře, jako ten první. A výsledek? Ocenění N1 (nikoli již velmi, ale jen nadějný jedinec), plus výborné hodnocení celkového zjevu. Kamenem úrazu bylo, že "Milouš" si při předvádění postavil hlavu, zasekl se, stávkoval! Kousal do vodicí šňůrky, válel sudy, vystrkoval zadek, ležel na zádech, prostě páchal úplně všechno, čeho se chovatelé na výstavě bojí. Vůbec nic z té ostudy nevynechal! :-) Ale vše je jednou poprvé.
Za sebe mohu říci, že jsem spokojená. Pro nás všechny to byla premiéra. Vůbec jsme netušili, do čeho jdeme. Jsem však moc ráda, že jsme se toho zúčastnili. Mohli jsme načerpat informace i zkušenosti a vidět, jak vše probíhá. Maminka mi vždycky říkala "učený z nebe nespadl" a "kdo se bojí, nesmí do lesa". S miloušem to prostě nevzdáme. Budeme pilně cvičit, učit se a trénovat, protože pes ukáže jen to, co ho páníček skutečně naučí. S odstupem času už vím, že Chuck byl velmi unavený a hned napoprvé vystavovat dva dny za sebou v horku chce velké úsilí. Platí to nejen pro zvíře, ale i pro dospělého. A protože nikdy nestahujeme gatě, dokud není vidět brod, jedeme v neděli 24.5.2015 na mezinárodní výstavu psů všech plemen NORD BOHEMIA CANIS do Litoměřic, opět ještě ve třídě dorostu. Celý týden pilně a každý den nacvičujeme, tak snad to úsilí přinese očekávané výsledky. Byť samozřejmě ještě drobné, ale přeci! Musím říci, že mě to chytlo a také jsem zjistila, že "člověk musí být pro něco zapálený, protože v krematoriu, už bude pozdě!"
Ráda bych touto cestou a prostřednictvím našich stránek ocenila práci posuzovatelů, také poděkovala dámám za velikou trpělivost a jejich profesionální přístup.
Děkuji rovněž všem lidičkám, kteří nám byli nápomocni svou přítomností, přátelstvím a zejména neocenitelnou radou.
Takže příště? - přece z Litoměřic! Iva
výstava
(Iveta, 22. 5. 2015 19:34)