Golden Hill

     Tak jsme se společně s Čakoušem doma dohodli, že další zkušenost rozhodně neuškodí, ale naopak, jen a pouze může prospět. V překladu to znamená, že jsme vybrali kasičku a přihlásili se na mezinárodní výstavu Interdog Bohemia Mladá Boleslav, která se konala ve dnech 29. - 30. 8. 2015.

     Na výstaviště jsme dorazili okolo osmé ráno, celí vykulení, co tam bylo pejsků všech barev, velikostí i národností...  prostě paráda, konkurence ve všech psích kategoriích veliká.

Pejsci byli malí, velcí, huňatí i krátkosrstí, no co budu vykládat, krása se kouknout, pohladit a hlavně uvidět tu různorodost přírody, která se ukázala v plné kráse.

     Uhnízdili jsme se ve stínu u našeho kruhu a napjatě očekávali náš slavný výstup. Jak čas běžel, měla jsem možnost si tu psí krásu prohlédnout a zaujalo mě jedno psí plemeno, které jsem nikdy neviděla a ani neznala. A už vůbec si nepamatuji, jak že se to jmenovalo.... No už mám také svůj věk! O to víc mě překvapilo, že je to soukmenovec špice.

    Byli jsme docela netrpěliví, znáte to napětí, když o nic nejde, ale vy jste přesvědčeni, že je to ta nejdůležitější chvíle ve vašem psím životě. Zjistili jsme, že v naší kategorii budeme tři mladí rivalové a "hin sa hukáže, kdo z koho"!

   Naším  rozhodčím byl Maďar, pan Péter Harsanyi. Posuzoval dlouho, hodně jsme chodili a předváděli se, tak jak to má být. Náš "Milouš" byl moc šikovný, krásně šel, měl pěkný postoj, dokonce i zuby ukázal (od poslední výstavy udělal velký pokrok a je vidět, že to má v krvi), jakoby cítil tu vážnost a důležitost situace. Ovšem jak pro koho... Samo sebou důležité pro paničku, jemu to bylo asi šumák, protože ho zajímalo vše okolo. Prostě udělal jen to, co se po něm chtělo a má tu výhodu, že z toho všeho nemá rozum!  

   A jak to dopadlo? No já myslím, že na výbornou! Získal krásné ocenění ve třídě  mladých - V3 (výborný) s excelentním posudkem pana rozhodčího, za což mu tímto zdvořile chceme poděkovat. Vyšší ambice jsme neměli, neboť nejsme ti ostřílení vystavovatelé, ale ani ti, co se bojí (aby si zase někdo nemyslel?!). A dokonce ani ti, co si chtějí něco dokázat a jako nástroj ke svému cíli využívají psa.

U Mladé Boleslavi  se ještě trošku zdržíme.

   To proto, že týden na to jsme zde vystavovali znovu, tentokráte na Klubové výstavě, konané dne 6.9.2015. Protože již nebylo tak krásné počasí jako před týdnem a současně na ploše výstaviště měl soutěže jiný klub, vystavovali jsme v hale.

   Bylo to dobře, neboť byl nepříjemný fičák, chvílemi pršelo a to by se pejskům venku moc nelíbilo.  Popravdě ani mně ne. Tady na nás v naší třídě mladých čekal pouze jeden soupeř, protože klubovka vystavovala ještě podle barvy, což na minulé výstavě nebylo, tam šly ve třídě všechny barvy najednou. O to více bylo potom konkurentů v soutěži o nejlepšího mladého - BOJ (Best of Junior).

   Naší rozhodčí byla tentokráte paní Lea Jonasová, které tímto velice děkujeme za její posouzení a krásný posudek pro Chucka. A jak to s námi dopadlo? No výborně, Chuck získal ocenění V1, CAJC.

   První "velký" titul!  Jsem na Chucka patřičně hrdá a pyšná, i přesto, že jsme sklidili pár nepěkných připomínek na jeho střih, ale to se tak někdy stane, že ani v salonu se to nepovede. A když k tomu přidáte záchrannou ruku, je dílo dokonáno. Jedna pravda je však jistá - rad mnoho, chytrých ještě více, ale pomocná ruka a ochota poradit nikde. Tu bys jen stěží pohledal... I když přeci jen se nakonec našly dvě tety, které byly ochotné k dobré radě přidat i tu ruku. A tím se dostávám k meritu věci :

"Pochopila jsem, že jak člověk do tohoto světa postupně proniká, zjišťuje, že to není jen svět lásky, pohody, přátelství a bezelstnosti. Jde o tvrdě konkurenční prostředí se vším, co k tomu patří. Na jednu stranu je to však logické. Mnoho chovatelských stanic a nesčetné množství překrásných jedinců, kteří si chtějí vybojovat své místo na slunci. Ale krutá pravda hovoří o tom, že vyhrát... může pouze jeden!" 

   A tím bych toto své zamyšlení uzavřela a více se nevyjadřovala, nerada bych se  nechtěně někoho dotkla. Každý jedinec má své priority, zcela odlišné od toho druhého, každý má i jiné ambice. Je to pouze můj subjektivní dojem, a každý si musí vytvořit obrázek sám. "Viď Čakouši!"

Iva