DUO CACIB Brno 2017
Začala další výstavní sezóna 2017, ale doma jsme se dohodli, že letos máme plány okolo domácnosti natolik zásadní, že to s výstavami nebudeme příliš přehánět. A tak si doma v klidu odpočívám, protože ambice budou malé a nikam se nepoženu, a najednou Renata, že už objednala ubytování na DUO CACIB Brno. No, a co včil přátelé, odmítnout? A přijít tak o prima společnost a krásně strávený víkend? Nebo přece jen vyrazit do světa? Příliš dlouho mi rozhodování netrvalo. Renatě jsem okamžitě kývla, že to je super, ale nejsem ještě přihlášená, takže to jdu napravit. Je pravda, že jsem se chystala, protože našemu Čakouškovi chybí jeden CACík, abychom udělali šampióna. Jenže letos se nám paní zima parádně vybarvila a v průběhu nám nachystala pěkná překvapení v podobě sněhu, ledu, deště a kalamit. A protože denně dojíždím do práce 70 km, tak mám toho silničního adrenalinu již po krk! A to prosím jezdím hrozně ráda, je to vlastně můj koníček.
Taky jsem zažila po cestách pár nepěkných nehod, naštěstí jen jako divák, nikoliv účastník. To už mám také 2x za sebou, takže zas nemusím mít všechno, že? Hlavní příčinou, proč jsem si říkala, že Brno ne, bylo právě počasí a zima, tím pádem nechuť cestovat tak daleko. No člověk míní, život mění. Termín se blížil, počasí řádilo jako blázen a obavy z cesty narůstaly. No a oprávněně. Ráno vyjíždíme v 6:00 hodin a před domem ledovka jako blázen. Nohy se rozjíždějí do všech světových stran, ale co naplat, vyjet se muselo! Náledí, mlha a mrznoucí déšť nám až do Prahy nedovolil riskovat a nějak to s rychlostí přehánět. Na dálnici už to bylo lepší, přeci jen bylo nasoleno a hustým provozem se vše urychlilo a roztálo. Čím blíže k Moravě, tím bylo více teplo a začalo pršet. Na vrchovině to bylo nejhorší, tam teda lilo, že by psa ven nevyhnal. Do Brna jsme s Petrem dorazili asi na půl desátou, uhnízdili se u kruhu a vyčkávali, až na nás přijde řada.
V sobotu, to byl masakr, ve třídě otevřené jsme byli čtyři. Konkurence obstojná. Nervozita panovala o to víc, že když člověk ví, že potřebuje poslední zářez, tak to jo a jo nejde. V životě jsem nebyla tak vystresovaná, jako právě teď, až jsem se divila, protože přeci o nic nejde. No jo, ale větru dešti neporučíš. Zwergspitz měl po oba dva dny zahraniční rozhodčí IT a FIN, takže jsme všichni byli moc zvědaví, jaké budou výsledky. No Čakoušek oba dny získal excelent 2, res. CAC a od obou rozhodčích skutečně nádherné posudky. Zejména od finského rozhodčího to mělo grády. Byla jsem na něj pyšná, byl moc šikovný a také výsledek tomu odpovídal.
Na šampiona si tedy musíme opět počkat, možná do další výstavy, ale bylo to moc krásné a stálo to za to. Tentokrát u nás v penzionu byla ubytovaná i děvčata od Leonů, aby prý to mělo větší švuňk. A taky že jo!
Děvčata vyrážela už v pátek a pěkně nás dráždila dokumentací a fotem po celé trase. Byl toho plný fb a pěkně jsme se nasmáli. Říkám si, jak to bude vypadat večer, až se všichni slezem dohromady. Řeknu vám, že odpoledne a večer předčilo naprosto vše! 
Nejdříve jsme se slezli na nejmenším pokoji, teda u nás. A pak někdo pochopil (musel být prudce inteligentní), že bude super, když to zaparkujeme na tom největším pokoji.
Tam už nachystané šáňo, chlebíčky, buchtičky, řezy a nadívaný bůček pěkně s okurčičkama a piperonkama. Spláchlo se to plzničkou a šampíčkem, což posílilo ega nás všech, takže jsme se předháněli v humorných historkách. A že jich bylo požehnaně! Řev a smích bylo slyšet až na ulici. Po příhodách z natáčení došla řada na dvousmysly, a to už se fakt nedalo. To už nepomáhaly ani nohy křížem, takže jsme řičeli do pozdních hodin. Ženských byla přesilovka 5/2 takže naši chlapi si dělali legraci spíše z nás, protože se ke slovu moc nedostali. Všichni psi urvaní, pěkně pospávali v tichoučku ve svých pokojích, jen ti naši dva mrňaví experti byli tak uřvaní, že komentovali vše, co bylo z hostinského pokoje slyšet. No, se jim ani nedivím, protože to byl opravdový fičák! Je pravda, že všichni jsme měli co oslavovat, protože každý jeden z nás byl s výsledky spokojen a celkově s výstavou také. V neděli jsme se rozprchli zase domů. Bylo nádherné teplé počasí, svítilo sluníčko, takže nám těch našich 300 km ubíhalo velice pěkně a rychle. Rychle obzvlášť, protože jsme to domů kulili takovou rychlostí, že se to nedá popsat.
Rekord Brno – Žatec za 2:15 hodin J - naštěstí nás bradavice nechytli a ty, co postávali, či popojížděli v provozu, jsem stačila včas identifikovat. A to je tak přátelé vše, takže zase příště, z Chemnitzu, protože to máme za humny. Proto pojedeme zkusit štěstí k sousedům… 
Iva
