Konec sezóny... MVP Prague Expo Dog
29.10. – 30.10.2016
Tak zase trocha psaní, už jsme se poflakovali dost a snad si náš článek alespoň přečtou ti, co neměli možnost se této výstavy zúčastnit, ať už pro to měli jakýkoliv důvod. Víkend, na který jsme se moc těšili, konečně nadešel a vydali jsme se na poslední velkou akci v letošním roce 2016. Tentokrát šlo o mezinárodní výstavu, která se konala v Praze a to je pro nás úplně v pohodě, protože do Prahy to máme na dojezd 90 km. Výstaviště v Letňanech je navíc ještě na okraji Prahy ve směru od Ústí nad Labem, takže vše O. K. Již tradičně jsme se opět s přáteli setkali na parkovišti u Baumaxu a společně vyrazili najít příjemné místečko. Neparkujeme na výstavišti, protože je to nekřesťansky drahé (a hlavně je tam pořádný zmatek), ale o kousek vedle u autobusového nádraží je parkoviště za 20,- Kč na celý den. Celých 20 kaček v Čechách, to je co? Prostě paráda! Kluci se cestou na výstaviště pěkně proběhnou a vycvrkají, pak jsou při tom čekání relativně v klidu. Přijeli jsme včas, takže jsme se pěkně rozložili okolo kruhu, místa dost a pozorovali cvrkot kolem nás. Je pravda, že v sobotu to byl masakr. Hlava na hlavě, pes na psovi, ale neděle již byla relativně poklidná, i když se nám vše trochu natáhlo, protože jsme začali asi o hodinu déle, než bylo v plánu. Nic jsem od této výstavy opravdu neočekávala, protože Cody ještě nikdy nevyhrál a už jsem se vzdala myšlenky, že by mohl udělat Juniora. Co se týká Čakouše, také v podstatě o nic nešlo, protože CACů máme již 6, ale potřebujeme je mít ze dvou období a to bude až příští rok. No nicméně dva z mezinárodních výstav máme doma v šuplíku a tak si z kraje příštího roku střihneme ještě jednoho (doufám, že budeme mít štěstí). Možná si pak půjdeme pro toho vytouženého Českého šampióna
Rozhodčí pro trpoše byla v sobotu paní Zdeňka Jílková, příjemná dáma, kterou jsem poznala na klubovce v MB, kde se nám rovněž věnovala. Cody měl v kruhu 2 soupeře a tak jsme se pěkně postavili a snažili se předvést v tom nejlepším světle. Bylo s podivem, jak si paní Jílková se zájmem Codyho prohlížela a když ho měla na stole, pěla na něho jen samou chválu. Byla jsem z toho v šoku, protože něco podobného jsem opravdu vůbec nečekala. Strašně moc se jí líbil, hlavně hlava ( pozn. autorky laika - tu má opravdu nádhernou a krásně se mu začíná dodělávat) a jeho statná kostra. Úsměvná byla poznámka o jeho velikosti, že už nesmí růst, protože je na hranici, což není žádné tajemství. Byl uchovněn s výškou v kohoutku 23,5 cm. Překvapilo mě to velice a co ještě víc, kluk jeden ušatá dostal Výborná 1 a k tomu CAJCe ! Byl to nádherný pocit a tomu mému zlatíčku jsem to moc přála, protože se konečně (jak říká taťka) prolomily ledy! A on se vždy tak poctivě snaží a krásně se předvádí.
Je však důležité podotknout, že ať už to bylo v sobotu či v neděli, konkurence byla opravdu veliká a všichni psí účastníci nádherní a úžasní. Bohudík, je na rozhodčím, aby rozhodl a určil pořadí. Samozřejmě každý z nás má jiné oči, jiná měřítka a vidíme to určitě často jinak, než sám rozhodčí…. Čakouš to měl jakbysmet, rovněž dva krásné pom soupeře. Tentokrát se umístil jako třetí, takže Výborná 3! Krásné místo mezi nádhernými jedinci, jak jeden, tak druhý.
Celkově jsem byla spokojená, až neuvěřitelně. Bylo po boji a my si nechali zapsat výsledky, mrkli jsme se po prodejcích, koupili našim miláčkům něco dobrého na zub a hajdy k přátelům na byt, protože hlad byl veliký a žízeň ukrutná. Miluji rostbíf a tak jsem doma připravila pěkně krvavý, zabalila do alobalu, k němu jsem přibalila 2 lahvinky sektu a domácí tatarku a vzala k přátelům, abychom tam taky něco přivezli, když už jsme měli tak pěkný azyl. Bylo to moc příjemné, protože jsme si pěkně popovídali, odpočali a nemuseli jsme se ráno v neděli zase harcovat až z domova. Po příjezdu z výstaviště šoupla Renča do trouby hranolky, rostbíf pěkně ohřát a tím se nám krásně propekl na pěkné „médium“ už se vám zbíhají sliny?? a hezky zapít sektem. Renča napekla výborné řezy ke kávě. Bylo moc fajn, teplíčko, oheň v krbu plápolal a tak abychom neusnuli, vydali jsme se trochu vyvětrat. Nejen my dospělí, ale hlavně naši hafíci. Do parku vyrazila smečka pěti pomeranianů a k tomu dvě veliké leonky. No, zase jsme byli za exoty a docela jsme se i nasmáli. Když jsme totiž dorazili do parku, Renaty psi dostali volno a leoni se rozběhli jako tank. Renča aktivně hulákala, jako že musí pomalu, aby lidičky nesmetli z povrhu zemského a než to dořekla, Cija hodila ocasem a Renča hned vymrskla parakotoul. Byla to psina!!! Z pahorku na Smíchově byl krásný výhled na Prahu i na Gottovu Bertramku. Docela to venku fičelo, ale pěkně jsme to všechno obešli a vrátili se společně ke krbu. Naši kluci byli jako v říši divů a Čakouš se opět zamiloval - tentokrát do Omišky. Celý večer ji stopoval a nedal jí pokoj. Večer jsme ulehli a naši partyzáni si vzpomněli v noci nad ránem, že budeme čůrat. Jakmile jsem otevřela dveře od pokojíčku, byli fuč a nacpali se našim hostitelům do ložnice. Vzhůru celej barák, takže se venčili všichni a v podstatě bylo po spaní, protože Čakouš byl jak pominutej. Ráno pěkně teplou hovězí polívčičku s nudličkama, kafíčko a řez a mohlo se vyrazit na další výstavní den. Opět parking za dvacku, krásné místečko hned u kruhu, měli jsme to jako novináři z první ruky.
Ráno vystavovali německé ovčáky a nějak jim to nešlo od ruky, takže nás všechny zdrželi asi o hodinu. Nikomu to vcelku nevadilo, atmosféra byla výborná, haly již méně naplněné, takže jsem si mohla s Renčou pěkně prohlídnout všechna vystavovaná plemena. Boxeři, leonbergři a královští pudlové vedli, tam jsem se zdržela nejdéle. „No co naplat, holka musíš na plac“ řekla jsem si, a vrátila se na místo připravit naše dva klučíky. Pro nedělní den nám soudcovala naše Mgr. Kristina Vaníčková, kterou jsem jako rozhodčí osobně zažila poprvé. Musím říci, že to neměla vůbec jednoduché. Její přístup se mi moc líbil, hodnotila nahlas, jasně a srozumitelně. Co se mi moc líbilo, nahlas pojmenovala skutečnost, že všichni psi jsou nádherní jedinci (ve tř. mladých Cody, i v mezitř. Čak – opět měli vždy po dvou soupeřích) a bylo to nejen řečeno a ale také bezpochyby i vidět, že je velice těžké se rozhodnout, kdo bude vítěz. Tyto okamžiky pánům rozhodčím vůbec nezávidím, protože jak Kristínka správně řekla „musím se něčeho chytit, abych se mohla rozhodnout“! Oba naši kluci se jí moc líbili a umístění pro Codyho Výborná 2 a Chuck Výborná 2, res. CAC! Konkurenti byli v obou dnech opravdu pro oba mé kluky velmi silní, a tak mám z celé výstavy dobrý pocit. Vítězové si to zasloužili, protože byli opravdu krásní. A abych neošidila ty ostatní vystavující, byla to vůbec přehlídka nádherných pejsků, to bez pochyby, ale bohužel - vyhrát může jen jeden!!!
Tím bych asi celé mé vyprávění ukončila. Jsem ráda, že jsem u toho mohla být. Píšu tyto řádky jako vždy s tím, že co na srdci a v hlavě, to prostě na jazyku a na papíře, jiná já už nebudu. Snad jsem se nikoho nedotkla a ti, kteří se nezúčastnili, mohou alespoň maličko nasát celou atmosféru. Přeji všem krásný závěr roku, někdo již s výstavami skončil, jiný ještě pokračuje a budu se těšit na další výstavní setkání. Velké poděkování také patří našim úžasným rozhodčím paní Zdeňce Jílkové a Mgr. Kristině Vaníčkové za jejich pěkný a korektní přístup ke všem pejskům a krásné posudky pro mé mazlíčky.
Iva