Jdi na obsah Jdi na menu
 


O pejskaření - trochu jinak II.

9. 11. 2020

Definice zájmového klubu, chcete-li spolku je  "organizovaná skupina osob se společnými zájmy"

     Alespoň tak to vidím já. Pokud mají lidé společný zájem, rádi si vyměňují své zkušenosti a poznatky, chyby, omyly i úspěchy, a chtějí se o to dobrovolně podělit, potom zakládají zájmové spolky, kde se sdružují. Je to logické. Čím větší skupina lidí, tím je více zapotřebí, aby se začali sdružovat organizovaně, neboť chaos ničemu neposlouží. Zákonitě z toho plyne, že je třeba si zvolit vedení, neboli výbor, který bude organizovat a dohlížet, aby se neporušovaly zájmy členů a fungovalo vše k jejich spokojenosti.

A pak přichází ono příznačné ale... Ale kdo to tedy bude, abychom mu mohli důvěřovat a podpořili jej při jeho rozhodování? Bude rozhodovat v zájmu všech, anebo ve svůj prospěch? No, logicky se asi vytvoří určitá forma hlasování, chcete-li volby, kde všichni členové vyjádří svůj názor, a to formou hlasovacího práva, k určité pozici a k určitému jedinci z vlastních řad. A tak vznikne výbor, malá organizovaná skupinka lidí, která řídí, usměrňuje či organizuje tu zbývající velkou! Z čeho asi tak každý jednotlivec vychází? Nevím, každý to má asi jinak, ale protože jsou to naše stránky, vždy zde vyjadřuji svoji domněnku, svůj názor.       

     Takže... já osobně vždy vycházím ze znalosti onoho člověka. Ne vždy to jde, protože nemůžete osobně znát každého. Ale nějakým způsobem vám přirostl k srdci, tedy po mém "zanechal ve mě stopu!" Je jedno jakou, to už je má věc a podle toho se rozhoduji. Především je pro mě důležitý charakter a jednání ve stresových situacích, osobní rozhled, empatie, nesobeckost a hlavně to, že umí dát něco navíc, a to nezištně! A velice ráda čtu tzv. "mezi řádky".

Nebylo tomu jinak ani v tom našem psím klubu. I my máme své volby a svůj výbor, který dostal důvěru členů, aby klub spravoval řádně, poctivě, ale hlavně dle zájmů všech. No a tady již narážíme na celou řadu věcí. Než se dostanu k jádru, a tím také k další kapitole, ráda bych se zde vyjádřila sama za sebe, tak jak to cítím, a jak to vnímám já . V neposlední řadě jsem k tomu byla vyzvána jednou z členek, a tak jí ráda vyhovím, a nejen jí. Protože spousta lidí se jistě domnívá, co mě vedlo k tomu, že jsem se ocitla na druhém břehu.

Také jsem, po tom, co jsem se zapojila mezi lidičky, co milují pomíčky, dospěla k názoru, že bych měla uvažovat o tom, že se stanu členkou klubu. Ne proto, abych něco dokazovala sama sobě, ale proto, že zde potkám mnoho lidí zajímavých, zkušených, od kterých se budu moci učit a přebírat znalosti. Člověk by o tom měl něco vědět, alespoň o jejich chování, nemocech, jak o ně pečovat, atd... takže se jednoho dne ze mě stala členka.

Klub mi dal mnoho pozitivního, poznala jsem spoustu nových lidí, které mám ráda, kteří mi přirostli k srdci, a se kterými jsem se vždy velmi ráda setkávala na klubových akcích. A i dnes, v situaci, která je, jsou to pořád titíž lidé a je mi jedno, zda mají či nemají stejný názor jako já. To pro mě není dělítko, nikoho za to netepu, nepomlouvám, nevyhazuji přítele z fb, když už tam jednou jsou. Jsou tam z nějakého důvodu a také tam zůstanou! To, že si někdo vyhodil mě, je již jen a pouze jeho rozhodnutí. Za mě je takové jednání hloupé, bezdůvodné a malicherné, jen  ten dotyčný či dotyčná cítí křivdu, či bůh ví co, ale to je mi fuk. Udělám si svůj obrázek a život jde dál.   

I moje rozhodování, koho zvolit do výboru bylo náročné. Rozhodování nebylo jednoduché, ale volila jsem. Většina členů výboru byla zvolena tak, jak jsem se rozhodla i já. A pořád si za tím stojím, nedělám si z huby cedník, každé mé konání má nějaký důvod.

     Ale ano, i já jsem očekávala, že chování výboru ke stále sílícím hlasům po jisté změně bude mít určitou úroveň a všichni se budou snažit o shodu a hledání kompromisu tak, aby byli nakonec spokojeni. Vím, všem se nelze zavděčit, ale pro mě všichni, znamená většina ve shodě. Prvním impulsem pro mě byl odchod dvou členek výboru, které považuji za odbornice, holky pracovité a obětavé, které dbaly na zdraví chovu a nikdy jsem nezažila od nich žádný podraz. Jen jsem vyjádřila jejich podporu, protože obzvláště jedna ze zmíněných mně přirostla velmi k srdci a bylo mi to líto. A tady začíná další příběh a další kapitola, v níž s dovolením vás všech vyjádřím svůj osobní názor na celý vývoj jednání klubu a výboru.

     Na závěr této kapitoly, kterou jsem věnovala spolku a výboru jako takovému, bych ráda poděkovala všem, kdo doposud pracovali či stále pracují, za jejich práci, obětavost a zejména za jejich vlastní volný čase, který věnovali práci pro klub.

                                                                                                                                                                                                  Iva

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář