Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proklatě dobrá kniha !?

5. 9. 2019

preview-000.jpg     

 

     Píše se rok 2021 a Londýn se s celým svým systémem, tak jak jej známe, hroutí do nicoty. Přestaly platit pravidla nastavená lidmi, všude kolem vládne zkáza a zmar. Možná si řeknete - příliš temná a morbidní vize pro vyprávění dobrého příběhu.

„Co vím – a jsem si tím zatraceně dobře jistý, je fakt, že jsem poslední pes na Zemi“

                                                                                                                                                             Lineker

Lineker je pes. Obyčejný vořech z londýnského předměstí. Žádné štěně. Své zkušenosti by mohl rozdávat, protože je již víc než dostatečně okopán životem. Čtenář příběhu si jej ihned zamiluje i přesto, že je velice sprostý a prostořeký. Že pes neumí mluvit? Ale omyl! Autor příběhu vám snadno dokáže, že vše může být docela pochopitelně jinak. Možná právě tímto momentem, si mě pro knihu získal.

 

„Zajímavá myšlenka – skloň hlavu, vyhýbej se potížím a čekej, než se svět roztrhá na kusy. A potom si užívej klidu,

který nastane…“

                                                                                                                                                             Reg

Reginald (Reg) je samotářský elektrikář. Zažil hromadu ran a zklamání, dost na to, aby se uzavřel do sebe. Trpí panickou úzkostí – agorafobií vystupňovanou až k hrůze z lidského doteku. Píše knihu. Skrze nedokončený příběh možná vytváří svůj vlastní svět, do skutečného života k sobě dokáže pustit pouze Linekera. Po zkáze Londýna se snaží již třetí rok přežít ve svém bytě, spokojen se svým stereotypem a nezájmem cokoliv změnit.

 

Holčička je opuštěný sirotek. Poznamenaná traumaty z prožitých hrůz kolem sebe. Hladová a vysílená se objeví v blízkosti Rega a Linekera.  A žadoní o pomoc. Nepatří jednoznačně ke klíčovým postavám příběhu, je však spouštěčem celé řady nečekaných událostí v životě Rega i Linekera. I když nechce, udělá Reg věci, do kterých by se nikdy nepustil, protože byl vždy zvyklý vše předem dobře promyslet (dokonce i svůj soucit).

 

     Příběh je napsán způsobem, který mě hned v první kapitole přesvědčil. Vypravěčem je střídavě Reg (člověk) a Lineker (pes). Přičemž pojetí událostí z pohledu psa je unikátní. Dá se říct, že Linekerova linka je napsaná neuvěřitelně brilantně a číst ji bylo skutečným požitkem. Postapokalyptická sci-fi, tak je žánr pojmenován, nevystihuje skutečnou podstatu knihy. Nejde jen o příběh, ale o neskutečně hluboké a citlivé myšlenky. Reginald sám v sobě hledá to, co kdysi ztratil, a Lineker vše odlehčuje svým vlastním psím způsobem. Snaží se pochopit Rega a svět lidí, i když jeho životní filosofie je mnohem jednodušší (např. „co nejde sežrat to ošukej“). Přidám malou ukázku wink

Mám totiž hlad. Mám neustále hlad. Je to hlavně tím, že náš bejvák v jednom kuse voní jídlem – nejčastěji kravským mlékem. Je to jak v sýrárně. Ale taky je to kvůli tomu, že jsem pes, a tudíž můj chřtán, břicho a jazyk fungují jako nenasytitelná, pažravá bestie, která má v životě jediný účel – sežrat úplně všechno, na co narazí. Maso, zeleninu, vajíčka, zrní, dřevo, chlupy, hovno – hmm, ano, prosím, těch celou hromadu, děkuji pěkně -, maso, beton, brouky, pavouky, kuřecí kůži, rybí, moji vlastní kůži, Regovu kůži, ovoce, staré ovoce, shnilé ovoce, shnilé maso, samozřejmě i nádobí, kosti, usně, plasty, látky, vln, ponožky, kalhoty, boty, obkladové desky a zmínil jsem už maso? To všecko. Do chřtánu, chramst mlask mňam, díky a dobrou. Až na jablka. Jablka jsou kurva hnus.“

 

     Autor se vžil do role psa úžasně. A ať to pojal jakkoliv, vůbec nepůsobí ve výsledném dojmu hrubě. Pozor! Lineker, přestože je jen pes, dokáže ve čtenáři probudit i mnohem hlubší myšlenky, než je uvedeno v ukázce. Musím přiznat, že ve mně evokoval i vlastní úsudek nad chováním našeho Chucka a Codyho. Často když je pozoruji, myslím na to, jak svět kolem sebe vnímají. V několika případech jsem našel i shodu s autorem a to mě samozřejmě potěšilo (nejsem přece jen ještě takový blázen, aneb nelítám v tom sám) cheeky

Sečteno a podtrženo, jméno Adrian J.Walker jsem ještě donedávna neznal – dnes však před ním klidně smeknu! A pouze dodám „toto si skutečně musíte přečíst!“. Doporučuji nejen pejskařům...

Petr

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Poslední pes

(Jitka, 5. 9. 2019 19:59)

výborná kniha, přečetla jsem jedním dechem, pěkná recenze, knihu také doporučuji i když mám kočku :-)