S pejsky na vodě II.
V průběhu prosince a ledna jsem využil období, kdy se venku na zahradě i na domečku nedá nic moc dělat. Po večerech jsem zdatně surfoval na síti a shromáždil spoustu cestopisů, zkušeností a rad na téma Holandsko lodí. Bezva věc tenhle internet. Na youtube se dá najít velké množství tutoriálů, zde musím pochválit zejména plavební manuál společnosti Dutch Masters - skvělá práce hoši!!! Vždy, když s Ivou cestujeme, starám se o všechny informace, celá naše parta to velmi ráda i tentokrát nechala na mně (a mně to ani nevadí, určitě je to lepší, než denně koukat v TV na blbiny). Plavební značky, předpisy, vázání, manévrování a řízení, co kde je i není, co stojí za to vidět. Teoreticky vše zvládneme O.K. Jaké to však bude doopravdy? To hlavní - plavební mapu jsem stále neměl. Napadlo mě, že by stálo za to, zkusit si i nějakou podobnou loď u nás doma. "Není problém", řekla opět ochotná paní na telefonu "a mapu neshánějte - tu vám včas dodáme jako dárek".
A tak jsme (samozřejmě za příslušný obnos) s Ivou vyrazili v květnu na výlet do Prahy na Vltavu. Byl nám doporučen námořní veterán David, který poskytuje se svým malým motoráčkem lidem jako my, alespoň kousek praxe, ale hlavně, velmi fundovaně odpověděl na všechny mé všetečné otázky. Čas byl v tomto případě skutečně drahý, domluvili jsme se s Ivou, že zejména ona se bude věnovat řízení, na mně zůstane servis spočívající ve vyvazování, odrážení, jištění, průjezd zdymadly a především navigace, protože Iva tak mrňavé věci jako značky v mapách opravdu nepřečte (natož aby se v nich vyznala)
Celé dopoledne jsme pak zodpovědně kličkovali mezi pilíři mostů od Vyšehradu až po Karlův most, projížděli sem a tam zdymadlem, opakovaně přistávali a odráželi na všechny způsoby, trénovali obraty i otočky na místě. Nadšený byl i David, když viděl náš zájem o věc a řekl, že v NL nás teď už nemůže vůbec nic překvapit (mýlil se...) 
Počasí bylo jako na pouti, turisté na šlapacích kačenkách se u Karláku klidili z hladiny (až na jednoho vysmátého černocha, který si dal po ránu zřejmě silnější kouř). Vše dobře dopadlo a byl to nakonec i krásný výlet. A my jsme konečně poznali Prahu zase z trochu jiné strany. Povzbuzeni a sebejistí jsme odjížděli domů.
Super! Doma ze schránky na mě konečně kouká balíček s mapou! Nedočkavě listuji... hm, speciálka... Jo, vím kde jsem, ale těch údajů! Některé symboly vůbec neznám, je to jen v nizozemštině, nebo snad ve fríštině?! Ale co, zbývá nám ještě měsíc času. Iva vyráží s vnukem na koupačku do Bulharska, já trávím šňůru večerů s pejsky nad mapou Fríska. Nejprve správný překlad všech výrazů. Ochotná paní na telefonu (pracovně jsem si ji pojmenoval my ship lady) posílá mailem doporučenou trasu "11 fríských měst" s tvrzením "to určitě stihnete a s touto lodí i proplujete". Kilometr po kilometru procházím kanály i jezera, kontroluji jejich hloubku, šířku a výšku pevných mostů, možnost obratů ve městech i vývazišť na nocování. Po týdnu však zjistím, že na doporučené trase je několik slabých míst (malá hloubka, nebo bez výškové rezervy pod pevným mostem), navíc bychom museli plout od rána do večera, abychom loď vrátili včas a nepřišli o zaplacenou kauci. Musím začít znovu a jinak. Za další týden mám namíchanou spolehlivou všehochuť z kanálů, jezer, mořského pobřeží, městeček i vesnic. Denně max. 5hodin plavby, často s využitím prostorného kanálu Prinses Margiet, který protíná podstatnou část Fríska daleko na sever. Iva se vrací a já hrdě celé partě předvádím svůj dokonalý itinerář plný vlastních mapek s poznámkami. Teď už víme "vo co gou" a všichni jsou nadšeni. Dál se už dohadujeme jen o ptákovinách. Co uvaříme, co popijeme, děvčata nadšeně shánějí proužkovaná trička, Iva řeší, zda má Kodíkovi s Čakoušem koupit psí plovací vestu 
Radost jim trošku zkazím doporučením - větrovky s kapucí a teplé prádlo s sebou! Předpověď počasí? Koncem června jednoduchá - bude to 50 na 50! A severní vítr může být skutečně krutý!
Petr
