Golden Hill

     Několikrát jsem již zde psal o naší Barušce – vlčici, která neodmyslitelně patřila k našemu domu, zahradě a byla členem naší rodiny. Její příběh nebyl nijak zvlášť výjímečný, pro mě však byla v každém případě mimořádná. Plněním povinností hlídače, ale hlavně nesmírnou oddaností všem členům rodiny. Po patnácti letech přece jen přišel den smutného rozhodování. Vždy mě zaskočí, i když podvědomě cítím, že se blíží. V polovině června jsem si víc, než kdy jindy, uvědomil, že „světlých“ a šťastných chvil Barušce stále rychleji ubývá. Přál jsem jí ještě alespoň jedno hezké léto, ale čas se zastavit nedá. Stupňující se zdravotní problémy, téměř trvalé příznaky demence (zmatenost a nejistota), relativně v klidu byla pouze, když jsem byl přímo s ní a cítila mé doteky. Nesnáším ten okamžik rozhodnutí. I kdyby bylo sebevíc opodstatněné, vždy zůstane pocit viny. Poslední dva dny jsem si vzal v práci volno a strávil je s Baruškou na zahradě, na místě, které by za nic nevyměnila. Byla velice spokojená. Veterináře jsem pozval také k nám, byl profesionální. Baruška odešla za „duhový most“ s poznáním lásky lidí kolem sebe a prožila velmi krásný život. Přesto po ní zůstane prázdno, které zahojí až čas. Teprve dnes půjdu zasadit do trávníku na konci zahrady další dlaždici s kousky růžového mramoru. Dříve bych to nedokázal…

Petr

    Baruška odešla 29.6.2017 za duhový most. Dožila by se 2.8.2017 krásných 15 let života. Na ovčačku úctyhodný věk, to mi věřte! Poslední službu jsme jí opatřili až domů, abychom ji ještě nestresovali převozem do cizího prostředí. Bohužel ji začaly postupně odcházet základní funkce, zatím bez bolestí, ale správný majitel musí poznat, kdy už je prostě čas…. Milujete-li své zvíře, musíte jej podpořit i v Té poslední chvíli, aby i ono mohlo odejít za duhový most důstojně! Byla to silná psí osobnost i po tom všem, co v životě zdravotně prodělala. Byla báječným společníkem a hlavně hlídačem našeho skromného žití. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Dvě mrtvičky, kdy při poslední zůstala zaklíněná mezi dvěma garážemi a ve 4 hodiny nad ránem, jsme ji s Petrem museli v dešti majzlíkem vysekávat ven, protože sama by to nezvládla. Odnesl to celý roh garáže, ale co s tím?? Je to jen kus zdiva, které se lehce opraví. Dodnes si vyčítám, že jsme to nezjistili dříve. Ten stres, který prožívala, jen umocnil její potíže. Přesto jsme ji vykurýrovali a život šel dál. Trápil ji oční zákal, mnoho let jsme ji kapali oční kapky, abychom ji udrželi ve stavu, kdy je schopna vidět a rozeznávat. Vykašlat se na to, dávno by nám již oslepla. Tak jak se žertuje o tom, že pán Bůh stvořil veterinu proto, aby totálně zruinovala majitele, se u nás zcela potvrzuje. No peníze vždy byly a vždy budou a není to zásadní artikl, který by měl u nás prioritu. Tím chci říci, že jsme nikdy nelitovali peněz, které jsme do svých miláčků investovali. Vždyť to je zcela dobrovolné a s tím do toho člověk vstupuje. Někdo si klepe na hlavu, když ví, že měla Barča ve 13 letech kastraci ( špatná děloha), ale přežila ještě další 2 roky docela pěkného života. Stálo to za to.

     Už dlouho přemlouvám Petra, aby o Barunce napsal poslední článek, ale vidím na něm, že je vše ještě příliš živé, že toho není schopen. Raději se upnul, na cestopis z naší cesty po holandských kanálech. No nedivím se mu ani trochu. Byli to dva nerozluční parťáci, kteří spolu trávili mnoho času na zahradě a kolem domu. Ani jeden nebyl sám, vždy to doplnili láskyplným pohlazením, chvilkou klidu u kávy, nebo jen tak při vyčesávání její srsti, což velice milovala. Ale nebyla jen přítelem nás, byla úžasnou kámoškou pro naše kluky. Chuck ji miloval nade vše a bylo až dojemné, jak ji on postrádal, když se vytratila ze dvora. Neustále hlídal garážová vrata, kdy se otevřou, a jeho parťačka vyjde ven. Vnímal to velice intenzivně a bylo vidět, že prostě on ví, že tady něco nehraje. Ta jeho maličká hlavička se to snažila pochopit, ale tohle člověk nevysvětlí…… Když píši tyhle řádky, je mi z toho velice smutno. Tak jako u všech našich miláčků, kteří nás během života opustili. Co však naděláme, to je život. Život jde dál, a žít se musí. Je jen na každém z nás, jaký si ho uděláme a co či kdo nám jej zpestří. Proto vy všichni, kdo jste našimi příznivci, kdo jste milovníci zvířat, prožijte se svými miláčky co nejlepší a nejšťastnější okamžiky, jak jen vám to čas a možnosti dovolí. Oni za to stojí a určitě se to vyplatí.  Jejich láska je totiž věčná, bezmezná a upřímná……

Iva